Detroit: Become human

Sci-fi žánru se v posledních letech ve videoherním průmyslu velmi daří. Není tedy divu, že i renomované studio Quantic Dream se vrhlo do těchto vod, poté co David Cage opustil vyloženě kriminální témata. Už hra Beyond: Two Souls ukázal, že i rodinná témata, a dokonce i nadpřirozeno dokáže zaujmout. Málokdo ale počítal s tím, že se podaří tak skvěle ztvárnit příběh několika androidů.

Pokud je nějaký zásadní prvek, který vás bude motivovat k tomu, abyste u hry vydrželi od začátku až do samého konce, tak je to příběh. Quantic Dream jsou v tomto ohledu mistři. Jejich hry mnohdy přesahují až 2000 stran scénáře, což je i případ hry Detroit: Become Human.

Detroit představuje vizi toho, jak budou světové metropole vypadat v roce 2038. Lidstvu je již málo běžná technologie, a tak se zaměřuje na to, jak si život ještě více zjednodušit. Oním převratným vynálezem jsou funkční androidi. Ve smyslu plné náhrady živých osob. Jejich cena je relativně přijatelná i pro veřejnost, a tak si je lidé kupují domů na různé domácí práce.

Androidi se tak stávají běžnou součástí veřejnosti a mají své místo, které je však silně nerespektováno. Nemají žádné postavení, nejsou bráni jako živé duše. Jsou pouhé stroje. Něco, jako když si půjdete koupit nový toaster do obchodu. Jenže stejně jako se vyvíjí technologie, tak i její software. Ten je čím dál tím lepší a vědomí androidů se zlepšuje. Pochopitelně to jednou dojde do bodu, kdy se začnou ptát. Otázky typu: „Proč jsem tu? Proč pro ně pracuji? Mohu jít také jinam, než my řeknou?“

Inu David Cage a jeho tým nám ukazuje, jak by to mohlo vypadat v případě, že se androidé dostanou do této fáze. Jejich vědomí si začne uvědomovat samo sebe. Hlavní protagonisté jsou tři. Všichni jsou androidé a postupně pochopí, že lidé jim nemusí nutně vládnout. Kara je klasický domácí android, který řeší otázky špinavého nádobí či nevypraného prádla. Marcus je speciální prototyp, který se stará o pohybově velmi omezeného člověka. Posledním z hlavních hrdinů je Connor. Stejně jako Marcus i on je prototypem, avšak zcela posledním modelem společnosti Cyberlife. Slouží jako policejní vyšetřovatel a vyjednavač, díky čemuž se dostane k různým kriminálním případům.

Podobně jako u předchozích her tohoto studia je kladen důraz na příběh a rovněž také zážitek ze samotné hry. Je až neuvěřitelné, jak věrně jsou zpracovány jednotlivé charaktery. A to nejen z hlediska mimiky a jejich vývoje, ale i jejich grafické podání.

Ohledně Detroit: Become Human se dá říct, že se jedná o jednu z nejlépe vypadajících her aktuální doby. Pro hráče je důležité i to, že oproti jiným hrám se titul vyvíjí zcela podle toho, jak se hráč rozhoduje. Znamená to, že konců je zde opravdu velké množství a hra se větví i během samotného průchodu, čímž zásadně mění prožitek. Titul je tak vynikající i z hlediska znovuhratelnosti.

Pokud vás tedy oslovují tituly, v nichž vám tvůrci ponechávají volnou ruku, a přesto se můžete nechat uchvátit příběhem, tak je Detroit: Become Human tou pravou volbou. Poté co jej vyzkoušíte, nebudete chtít přestat.

Martin Pilous