Velmi často je veřejnosti podsouván názor, že videohry jsou špatné. Nebo dokonce, že jsou čistým zlem. Provedeno bylo i několik výzkumů, v nichž se jejich škodlivost snaží výzkumníci dokázat. Jen málokterá studie se však snaží pohlížet na videohry i na jakýsi prostředek vzdělávání a formování osobnosti.
Dokonalým příkladem toho, jak mohou hry vzdělávat či pomáhat je například česká ArmA, která dokáže vojákům simulovat určité podmínky a při správném nastavení může zajistit i poměrně realistickou simulaci. Rovněž je zajímavé, že chirurgové využívají speciálních simulátorů, které jim pomáhají se koncentrovat a zvládat stres v daných situacích.
Dalším příkladem budiž angličtina u mladých lidí. Spousta mladých se dnes dokáže alespoň na základní úrovni domluvit anglicky. Velká spousta z nich umí anglicky právě díky hrám a rovněž také seriálům. Marně si české školství snaží namluvit, že právě ono je zodpovědné za současnou úroveň angličtiny. Je to však denní kontakt s videohrami, který zapříčiní to, že se hráč v anglickém jazyce zlepšuje. Velká spousta her dnes disponuje českými titulky, ale dabing najdeme jen v minimu z nich. Denní kontakt s virtuálním prostorem tak postupně zlepšuje angličtinu.
Problémem videoher je, že se povětšinou hrají po nadměrnou dobu. Doporučeno je se jim věnovat maximálně hodinu až dvě denně. To však spousta hráčů nedodržuje a dokáže mnohdy u videoher prosedět celé odpoledne či půl dne. Na videohry je pak pohlíženo, jako za stupidní zábavu, která jen mladým vymývá mozky a krade jim drahocenný čas pro studium a jejich další hodnoty.
Mnohdy je však opak pravdou. Videohry dle průzkumu značně zbystřují smysly a mysl. Pokud se hráč, neoddává čistě jen brutální akci či střílečkám, tak nejenže přijde na jiné myšlenky, které ho vytrhnou ze stereotypu běžného života, ale může v nich najít potěšení, zajímavé hádanky na procvičení mozku či parádní příběh.
Ostatně, stačí si položit otázku – Jaký je rozdíl mezi tím pustit si mnohdy naprosto zoufalou telenovelu v televizi, oproti tomu si pustit na dvě hodinky nějakou z videoher? V podstatě žádný. Ačkoliv má dospělý v tu chvíli pocit, že sleduje něco hodnotného, tak naopak jeho potomek čerpá mnohem více.
Pravdou však zůstává, že při nadměrném hraní, může dojít k asociálnímu chování a stavům. Aktuální generace mladých má problémy s reálným kontaktem, což částečně způsobují videohry, ale i další prvky jako jsou různé seznamky, sociální sítě či jiné možnosti. Díky tomu pro ně přestává být potřebné se s někým stýkat. Ruku na srdce, zodpovědnost za své dítě má vždy rodič.
Prokázalo se, že ony násilné sklony, které jsou mnohdy v médiích probírány, jsou naprosto neopodstatněné. Skutečně k nim dochází při samotném hraní. Zejména v případě, že jde o nějakou akční záležitost. Nicméně agresivní sklony trvají jen chvíli poté. Je to podobné jako sledovat akční film. Adrenalin odezní a je po účincích. Samozřejmě se to týká zdravých jedinců v některých případech, to může mít opačný účinek. To už je však na individuálním posouzení.
V moderních nemocnicích se využívají také hry k tomu, aby bylo pacientům uleveno od bolesti. Pacienti potvrzují, že v době kdy hrají videohry, tak nemyslí na onu bolest a koncentrují se na hru samotnou. Využití je mnoho. Nešvarem však mohou být zejména mobilní hry, které jsou snadno dostupné a v případě masových Battle Royale záležitostí jde o skutečně návykové záležitosti pro menší.
Rozhodně se tedy nepotvrdilo, že by videohry byly vyloženě škodlivé. Při správném způsobu dávkování, zejména u mladších ročníků může jít o zajímavý nástroj k rozvíjení osobnosti a rovněž také cizích jazyků.
Martin Pilous
